Mé jméno je Lukáš "Lukin" Mikula. Jsem freeskier z Valašska, který má ve zvyku měnit sny ve skutečnost. Ty své si plním už dvacet let budováním sportovního hřiště BigAir.cz. Sny těch druhých přetvářím ve skutečnost prací freeski coache. Jsem v půlce svého života a cítím potřebu se zastavit a rozhlédnout se okolo sebe, zamyslet se. Byla všechna má rozhodnutí ve funkci předsedy Sportovního Klubu NS7, z.s. správná? Určitě ne! Chtěl bych změnit minulost? Určitě ne! Šel bych do toho znova? To si piš!
BigAir.cz je hra bez definovaného konce
Cílem není tuhle hru vyhrát, nýbrž naučit se ji hrát za BigAir co nejdéle. Náplňí je vytváření co možná největšího množství spokojených dětí i dospěláků. Provozujeme originální prostor pro rozvoj dětí a aktivní odpočinek rodičů a naše existence BigAiru vygenerovala stovky lidí, jejichž životy se díky nám změnily k lepšímu. Pro některé se život stal zábavnějším na jednu hodinu během klouzání se na naší originální slip'n'slide klouzačce, jiným zase naše legendární Jam campy změnily život s přesahem týdnů, měsíců a často i let. A kolik manželských svazků vzniklo po prvním osudovém letním setkání u nás na BigAiru? Na to už mi prsty na obou rukach nestačí.
Pro mnohé by uvědomění si, kolik dobra jsme společně s partou za uplynulých dvacet let vytvořili, vedlo k nabubření ega do obřích rozměrů. Ve mě se probouzí opačné pocity. "Co když už nebudu mít sílu a Moloch převezme i u nás velení? Co budou dělat všichni ti lidé, kteří v nás věří, když přestaneme fungovat? Byl by svět lepším místem, kdybychom se vzdali?" Tvoříme sen, který se zevnitř občas cítí jako noční můra. Cena, kterou jsem zaplatil nejen já, je obří a řeč tady není o penězích. Mozoly, bezradnost, nepochopení, i na těchto základech BigAir stojí.
V červenci se jednoho krásného dne u nás objevila náhodná maminka s dětma a v ruce měla tašku. Už z dálky se usmívala, bylo vidět, že k nám nejde poprvé. Já jsem stál za novým vítacím pultíkem, bylo skoro 30°C, krásný letní den.
Zeptal jsem se jako správný celoživotní student cestovního ruchu.
"Dvakrát klouzání pro kluky. Na celý den prosím. Hlavně ale..."
...a vyzvedla z poloviny naplněnou tašku, kterou přinesla, na pultík.
"Víte, já jsem tu byla s klukama před dvěma lety a zapoměla jsem si peněženku. Vy jste tu ale přesto nechali moje děti hrát si, klouzat se a bavit se. Měli jsme díky vám skvělý den a já se necítila jako absolutně neschopná matka. Takže díky moc a tady jsem vám za to něco donesla"
Kdyby nebylo tak horko, asi bych se začervenal.
"Tady jsou pro vás nějaké svačinky, dělala jsem sekanou. Máte s klukama rádi sekanou, že jo?"
Nakoukl jsem do tašky a zůstal jsem jak opařený! Nejen že jsme dostali mega poctivou svačinu jaká se ani nedá za peníze koupit, v tašce bylo i skvělé pití a balíček bonbónů.
Cítím vděk za to, že mi život umožnil seberealizovat se způsobem, který má pozitivní vliv na lidi okolo mě. Je fajn, vědět proč jsem na světě, je fajn být si jistý, že to všechno rozhodně stálo a stojí za námahu 🙏
BigAir žije.
Lukin Mikula